Nemám, Hospodine, domýšlivé srdce ani povýšený pohled. Neženu se za velkými věcmi, za divy, jež nevystihnu, nýbrž chovám se klidně a tiše. Jako odstavené dítě u své matky... Žalm 133
Hospodin je dobrotivý, ukazuje hříšným cestu. On pokorné vede cestou práva, on pokorné učí chodit po své cestě. Žalm 25,8n
Dokud jsem se nepokořil, bloudíval jsem, nyní dodržuji, co jsi řekl. Žalm 119,67
Dobré je trpělivé čekání na Hospodinovo spasení. Dobré je, když člověk nosí své jho už od mládí. Ať sedá o samotě, tiše pod uloženým břemenem. Ústy do prachu ať klesne – snad je naděje! Tvář ať nastaví tomu, kdo jej bije, potupou ať je nasycen. Hospodin přece
navěky nezavrhuje! Pláč 3,26
Co je půst, který si přeji? Den, kdy se člověk pokořuje, kdy hlavu sklání jak rákos. Izajáš 58,5
Srdce člověka bývá před pádem zpupné, kdežto slávu předchází pokora. Přísloví 18,12
Hospodin mě pomazal, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění. Izajáš 61,1
Jan kázal: "Za mnou přichází někdo silnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sklonil a rozvázal řemínek jeho obuvi… On musí růst, já však se menšit." Marek 1,7; Jan 3,30
Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.
Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.
Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.
Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství.
Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha. Matouš 5,3n
Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Matouš 11,29
Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já. Jan 13,14
Oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Koloským 3,12
Všichni se oblecte v pokoru jeden vůči druhému, neboť 'Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost'. 1 Petrův 5,5
Co je skutečnou podstatou pokory? Je to nebýt víc, než nám stanovil Bůh. Pokora vidí své dobro i nedostatky, chrání tak před sebezbožštěním a vzhlížením se v sobě. Pokora nepotřebuje úctu druhých k pocitu vlastní hodnoty. Nesrovnává se, nepotřebuje zastírat hříchy ani chyby, nepřikrášluje, neuráží ji napomenutí... A naopak, je-li pokorný chválen, nedělá o tom velká slova, vzdávanou úctu odevzdá hned Bohu.
Pokorný dělá vše jako před Boží tváří. Nejedná jinak, je-li sám a jinak, je-li mezi lidmi. Je pravdivý před Bohem.
A taková pokora nám není vrozena, vyžaduje stálý a upřímný boj. Má ji ten, kdo nevěří, že ji má, a nemá ji ten, kdo si myslí, že ji má.
Vytisknout stránku