Neboť ty jsi, Panovníku, dobrý a nabízíš odpuštění; ke všem, kdo tě volají, jsi nejvýš milosrdný. Žalm 86,5
Ale u tebe je odpuštění, tak vzbuzuješ bázeň. Žalm 130,4
Jak je vzdálen východ od západu, tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti. Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí. Žalm 103,8
Kdo je Bůh jako ty, který snímá nepravosti a oblíbil si milosrdenství? Micheáš 7,18
Obraťte se k Hospodinu, řekněte mu: Promiň nám všechnu nepravost, přijmi nás laskavě, když chceme oběti býčků nahradit svými rty. Ozeáš 14,3
Hospodinovo milosrdenství nepomíjí, jeho slitování nekončí. Obnovuje se každého rána. Zarmoutí-li se, slituje se pro své velké milosrdenství. Pláč 3
Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování, milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný. 2 Mojžíšova 34,6
Dotazujte se Hospodina, dokud je možno ho najít, volejte ho, dokud je blízko. Svévolník ať opustí svou cestu, muž propadlý ničemnostem svoje úmysly; nechť se vrátí k Hospodinu, slituje se nad ním, k Bohu našemu, vždyť odpouští mnoho. Izajáš 55,6
Hospodin je shovívavý a velkorysý, ale viníka bez trestu neponechá. Nahum 1,3
Amen, pravím vám, že všecko bude lidem odpuštěno, hříchy i všechna možná rouhání. Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale je vinen věčným hříchem. Marek 3,28
V jeho (Ježíšově) jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem. Lukáš 24,47
On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů. Koloským 1,13
Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. 1 Janův 1,8
Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu. A jestliže proti tobě zhřeší sedmkrát za den, a sedmkrát k tobě přijde s prosbou: 'Je mi to líto', odpustíš mu! Lukáš 17,3
Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mne prosil, neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou? Matouš 18,32
Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje. Lukáš 7,47
Láska přikryje množství hříchů. 1 Petrův 4,8
Odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. Efezským 4,23
Sám často zjišťuji, že když prosím Boha o odpuštění, ve skutečnosti jej prosím o něco docela jiného. Neprosím jej o odpuštění, ale o prominutí. A mezi odpuštěním a prominutím je velký rozdíl. Odpuštění říká: "Ano, udělal jsi tuto špatnost, přijímám tvou omluvu, nikdy ti to nebudu připomínat a všechno mezi námi bude stejné jako dřív.” Ale prominutí říká: "Chápu, že jsi nemohl jednat jinak nebo jsi to tak nemyslel, okolnosti byly takové a ty jsi vybral tu nejlepší. Vlastně ses žádné viny nedopustil."
Naše potíž tedy spočívá v tom, že když prosíme Boha o "odpuštění”, ve skutečnosti žádáme, aby přijal naše "polehčující okolnosti”… Úzkostlivě hledáme omluvy, protože v odpuštění hříchů vlastně nevěříme. Bůh zná jistě všechny "polehčující okolnosti”, není nebezpečí, že by je u nás přehlížel. Co mu ale musíme přinést, je ten neomluvitelný zbytek, náš hřích.
Skutečné odpuštění znamená pohlédnout pevně na hřích, na ten hřích, který zůstává bez omluvy i poté, co byly vzaty v úvahu veškeré polehčující okolnosti, a spatřit jej v celé jeho hrůze, špíně, podlosti a zlomyslnosti, a přesto být plně usmířen s tím, kdo se jej dopustil. Toto a jenom toto je odpuštění; a to můžeme dostat od Boha, kdykoli jej upřímně žádáme. (C.S. Lewis)
Vytisknout stránku