"...celý středověk a značnou část novověku tu víceméně vládla katolická církev. Třeba skrze vrchnost, na kterou měla vliv a skrze "křesťansky" pojímaný a zdůvodňovaný stát. Bylo třeba zdůrazňovat, že nad vší vrchností, církevní i světskou, stojí nejvyšší král, nejvyšší kněz a nejvyšší zákonodárce, aby všichni, kdo vládnou, nezapomněli, že jsou odpovědni ještě vyššímu Vladaři. ...a ten je tak vyvýšený, že k němu obyčejný člověk skoro nedohlédne. A tak - je-li Bůh tak vysoko a daleko - je zapotřebí, aby alespoň lidová zbožnost, formovaná hierarchickým řádem feudalizmu, dostala další prostředníky. A tak se zbožnost mnohem víc než ke Kristu upíná k Panně Marii, k svatým, ke svátostem, které koná kněžstvo. Vše je hierarchizováno, společnost, církev i vnímání tehdejších lidí..." (Jan Heller, Bůh sestupující, Kalich 1994)
Dictatus papae (papežská bula z r. 1085 n.l.)
Roku 1045 došlo ke konečnému rozdělení na církev 'východní-řeckou' a 'západní-latinskou' . A po období cézaropapizmu Jindřicha III. se latinská církev snažila vymanit i z vlivu světského římského císaře. Roku 1073 si za biskupa zvolila reformního kardinála Hildebranda, ten přijal jméno Řehoř a hned se chopil reforem. Jeho cílem bylo, aby se latinská církev stala celosvětovou křesťanskou institucí, s papežem nadřazeným vší světské moci. Církevní trest byl od té doby chápán jako nejvyšší a jím pozbýval provinilý své sociální a politické postavení. Římský biskup tak jinými slovy ustanovil svrchovanost papežství a nikdo jej nemohl soudit.
1. teze: Římská církev je založena samotným Pánem.
2. teze: Římský biskup jako jediný může být po právu nazýván obecný.
3. teze: Pouze on může ustanovovat a sesazovat biskupy.
4. teze: Jeho legát, i když má nižší důstojnost, budiž nadřazen nade všechny biskupy na koncilu, a je mu dovoleno pronášet proti nim klauzuli o sesazení.
5. teze: Může sesazovat nepřítomné (pravděpodobně se myslí sesadit z úřadu biskupy, kteří nejsou dlouhodobě přítomni ve svých diecézích)
6. teze: Není dovoleno, pobývat ve společném domě s tím, koho Římský biskup vyobcuje z Církve Svaté.
7. teze: Pouze biskupu Římskému náleží právo tvořit nové zákony podle potřeb doby, ustanovovat nové obce, činit z kanonií opatství či dělit bohatá biskupství a chudá slučovat.
8. teze: Pouze on může disponovat císařskými odznaky.
9. teze: Pouze jemu musejí všechna světská knížata líbat nohy.
10.teze: Pouze jeho jméno budiž připomínáno v církvi.
11.teze: Neboť jen jeho jméno je jedinečné ve světě.
12.teze: Budiž mu dovoleno sesazovat císaře.
13.teze: Je mu dovoleno přemísťovat biskupy na různá místa podle potřeby.
14.teze: Pouze on má moc světit a ustanovovat kleriky kteréhokoli kostela se mu zlíbí.
15.teze: Může zakázat konání služeb ustanovených kněží pro své ordináře a přijímat vyšší svěcení od jiných biskupů.
16.teze: Žádný synod nemůže být zván obecný bez jeho souhlasu.
17.teze: Církevní právo nemůže být měněno a doplňováno bez jeho souhlasu.
18.teze: Výrok jím ustanovený nemůže být nikým odvolán; pouze on sám může tento výrok odvolat.
19.teze: On sám nemůže být nikým souzen.
20.teze: Nemůže být souzen ten, kdo se odvolá ke Svatému stolci.
21.teze: Pouze Svatý stolec může soudit "maiores causae". (prohřešky proti kanonickému právu)
22.teze: Římská církev se nikdy nemýlila a podle důkazů Písma se nezmýlí.
23.teze: Nechť je římský papež, pokud byl kanonicky zvolen, pro zásluhy svatého Petra prohlášen za posvátnou osobu.
24.teze: Pouze s jeho souhlasem je poddaným dovoleno vznášet obžaloby.
25.teze: Pouze on může ustanovovat a sesazovat biskupy bez svolání synodu.
26.teze: Kdokoliv nesouhlasí s římskou církví, buď vyloučen z obce křesťanů.
27.teze: Nechť může vyvazovat poddané ze slibu věrnosti vůči hříšníkům.
Z katolické dogmatiky
Katolická dogmatika je sbírka tzv. 'závazných článků víry' a 'dogmat' vzniklých v průběhu staletí. Ne každý článek víry je dogmatem, ale každé dogma je článkem víry, ba 'neměnným a neomylným zjevením Boží pravdy'. Dogmata byla většinou vyhlášena papeži na koncilech a končí charakteristickým: '...kdo v to nevěří, buď vyloučen!'. Katolická dogmatika není Katolický katechizmus, málokdo dogmatiku z latiny přeložil a ještě méně je vydávána pro běžné lidi, je určena kléru.
(citováno z Neuner-Roos: Víra církve v úředních dokumentech jejího magistéria, Dobrá kniha, Trnava 1995)
Závazný článek víry - dogma 714, Tridentský koncil (1563):
"Kdo říká, že Nový Zákon neustanovuje kněžstvo pro obětování a odpouštění hříchů..., buď vyloučen!"
I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista. 1 Petr 2,5
Závazný článek víry - dogma 608, Tridentský koncil (1551):
"Eucharistie je pravá usmiřující oběť za hříchy živých i mrtvých v očistci. Kdo v to nevěří, buď vyloučen!"
Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. Římanům 12,1
Závazný článek víry 624, papež Pavel VI, encyklika Mysterium fidei (1965):
"Službou kněží se Kristus ...znovu a znovu obětuje nekrvavým způsobem. Tak je potvrzena i různost stavu laiků a kleriků."
Není třeba, aby (Kristus) sám sebe obětoval vždy znovu, jako když velekněz rok co rok s krví zvířat vchází do svatyně... On se zjevil jen jednou na konci věků, aby svou obětí sňal hřích... tak byl Kristus jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých. Židům 9,25
Závazný článek víry 706, Tridentský koncil (1563):
"Je-li eucharistie viditelná oběť, musí mít i viditelné kněžství. Staré kněžství je zrušené novým. Noví kněží obětují a odpouštějí hříchy."
Přinášejme tedy skrze Ježíše stále oběť chvály Bohu; naše rty nechť vyznávají jeho jméno. Židům 13,15
Závazný článek víry 394, 2.Vatikánský koncil (1965):
"Kristova církev není společenstvím lidí stejného postavení a stejných práv... Církev je společenstvím nerovných."
Vy však jste "rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu", abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. 1 Petr 2,9
Závazný článek víry 710, Tridentský koncil (1563):
"Kdo chce v církvi rovnost, vnáší do ní zmatek, jakoby chtěl, aby všichni byli vším, což nelze."
Svou krví jsi Bohu vykoupil lidi ze všech kmenů, jazyků, národů a ras a učinil je královským kněžstvem našeho Boha. Zjevení 5,9
Závazný článek víry - dogma 653, Tridentský koncil (1551):
"Církev odsuzuje učení, že verše v evangeliu Matouše 18,18 a evangeliu Jana 20,22 (o odpouštění hříchů) se vztahují na všechny křesťany. Vztahují se jen na kněze. Svázat a rozhřešit hřích smí i kněz nacházející se ve smrtelném hříchu. Kdo tomu nevěří, buď vyloučen!"
Vy však si nedávejte říkat "Mistře": jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří. A nikomu na zemi nedávejte jméno "Otec": jediný je váš Otec, ten nebeský. Ani si nedávejte říkat "Učiteli": váš učitel je jeden, Kristus. Kdo je z vás největší, bude váš služebník. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen. Matouš 23,8n
Katechizmus katolické církve:
"Svátosti katolické církve, zejména eucharistie, jež je pro spásu člověka nutná, působí 'ex opere operato' (silou vykonaného obřadu), tedy z moci Kristova spásného díla, které bylo dokonáno jednou provždy. Z toho vyplývá, že svátost se neuskutečňuje spravedlností člověka, který ji uděluje, ale mocí Boží. Kdykoliv se tedy slaví svátost tak, jak ji zamýšlí církev, působí v ní a skrze ni Kristova moc i moc jeho Ducha nezávisle na osobní svatosti toho, kdo ji uděluje."
...tvé zápaly mám před sebou stále. Nevezmu si býčka z tvého domu. Všechna polní zvěř mi patří..., v horách vím o každém ptáku. Kdybych měl hlad, neřeknu si tobě. Přines Bohu oběť díků a plň svoje sliby Nejvyššímu! Svévolníkovi Bůh praví: "Nač odříkáváš má nařízení, proč si bereš do úst moji smlouvu? Ty přece nenávidíš kázeň, ty má slova za sebe jen házíš. Žalm 50,8n
článek víry 389, 2.Vatikánský koncil (1965):
"Pouze magisterium církve má právo předkládat, v co se má věřit. Služba kněží udílí viditelné Boží tajemství působící vnitřní svatost lidí, ...a obstarává povinný Boží kult."
Ale zasvěcení, které jste od něho přijali, zůstává ve vás, takže nepotřebujete, aby vás někdo učil; jeho zasvěcení vás učí všemu, a je pravé a není to žádná lež; jak vás vyučil, tak zůstávejte v něm. 1 Jan 2,27
Závazný článek víry č. 476
"Je třeba vzdávat povinnou úctu obrazům Spasitele, Bohorodičky a svatých. Když jsou líbány, klekáno před nimi apod. neklaníme se jim, nýbrž těm, koho zobrazují."
Závazný článek víry č. 935
"Svatí za nás předkládají modlitby Bohu, proto je třeba uctívat jejich relikvie. Je třeba zachovat obrazy Krista, Panny Marie a jiných svatých a prokazovat jim úctu."
Jejich modly jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou. Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí, mají uši, a neslyší, mají nosy, a necítí, rukama nemohou hmatat, nohama nemohou chodit, z hrdla nevydají hlásku. Jim jsou podobni ti, kdo je zhotovují, každý, kdo v ně doufá. Izraeli, doufej v Hospodina, je tvou pomocí a štítem. Žalm 115,4n
Vytisknout stránku