Dokud jsem mlčel, mé kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal. Svůj hřích jsem však vyznal tobě..., řekl jsem: „Vyznám Hospodinu své hříchy.“ A tys mi odpustil mou vinu a hřích. Žalm 32,3
Stává se, že obecenství "zbožných" nedovoluje nikomu, aby se projevil jako hříšník. Proto svůj hřích ukrýváme před sebou i před druhými, zůstáváme ve lži a v pokrytectví, sami se svými hříchy.
Kdo kryje svá přestoupení, nebude mít zdar, ale kdo je vyznává a opouští, dojde slitování. Přísloví 28,13
Před Bohem se ale skrýt nemůžeme. Před ním smíme být hříšní. Bůh nás chce vidět takové, jací jsme a chce k nám být milostivý. Nemusíme obelhávat sebe ani bratry a dělat, jako bychom byli bez hříchu, smíme být hříšníky... Bůh miluje hříšníky, ale nenávidí hřích.
Petr padl Ježíšovi k nohám a řekl: "Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný." Lukáš 5,8
Pán Ježíš dal svým učedníkům zplnomocnění, aby v jeho jménu naslouchali vyznání hříchů a odpouštěli je: „Komukoli byste odpustili hříchy, tomu se odpouštějí, komukoli byste hříchy zadrželi, tomu jsou zadrženy" (Jan 20,23). Bratr tak stojí na místě Kristově a já před ním nepotřebuji nic skrývat. Na místě Krista naslouchá mému vyznání hříchů a na místě Kristově mi hříchy odpouští.
Všichni přece mnoho padáme. ...Vyznávejte tedy hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Jakub 3,2 a 5,16
Hřích chce být s člověkem o samotě. Vzdaluje od Boha a od společenství. A čím osamělejší člověk bude, tím ničivější bude nad ním moc hříchů. Vyznáním hřích vyneseme na světlo. Tehdy se hroutí naše sebespravedlnost a vyznávající bratr se staví do obecenství hříšníků, kteří žijí z Boží milosti jako on.
Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. Říkáme-li, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není. 1 Jan 1,8
Kořenem všeho hříchu je pýcha, a protože je vyznání tak pokořující, snažíme si znovu a znovu namlouvat, že se vyznání můžeme vyhnout. Zpověď je velké pokoření pýchy. Zabíjí nás, ale jen aby nám dala nový život.
Byl jsem rouhač, pronásledovatel a násilník. A přece jsem došel slitování, neboť Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já k nim patřím na prvním místě. 1 Timoteovi 1,13
A jediným cílem zpovědi je odpuštění hříchů. Pokud zpověď prožíváme jako zbožný skutek, je to výplod ďábla. Ve zpovědi má také jít o konkrétní hříchy, všeobecným vyznáním bychom pěstovali jen sebeospravedlňování. (D. Bonhoeffer; Život v obecenství /1939/)
Vytisknout stránku